Klíč od brány

Je jedno co, je za den. 4 stěny prázdného pokoje, 4 stěny vězení, 4 stěny osobního prostoru, 4 stěny jistoty, 4 stěny úkrytu, 4 stěny útěku, 4 stěny reality, 4 stěny svobody, 4 stěny se svými myšlenkami.
10 svíček s mihotavým světlem, kouř vonné tyčinky, načnutá láhev rulandského šedého nalitá barbarsky do porcelánového hrnku. Nové U2 z přehrávače, Bonův smutný hlas…
Zavřené okno do pokoje, brána mezi svobodou a vězením? Stačí otevřít, přelézt zábradlí a… koukat se a radovat se? … koukat se, přelézt zábradlí a skočit? … koukat se, zapálit si a radovat se? …koukat se, zapálit si, přelézt zábradlí a skočit? Jak pomíjivá je hranice mezi nebytím a bytím, mezi svobodou a vězením, mezi volností a útěkem…
Jsme vězni svých myšlenek. Jsme vězni předsudků, výchovy, dennodenní reality. Jsme vězni svého osudu, své karmy…
Každý den uléháme do postelí, aby naše tělesné schránky nabraly ztracenou energii vysátou lidmi, prací, realitou. Ničíme své tělesné schránky alkoholem, drogami všeho možného druhu, přejídáním, stresem, honbou za penězi…
Zavřu oči a nevnímám realitu. Moje tělesná schránka pomalu usíná a mě začíná nový život. Překračuji hranici mezi snem a realitou, prolétám hranici mlhoviny. Všude je bílo a teplo. Najednou vše zmizí a vidím hvězdy. Hoří jasným červeným plamenem. Letím vstříc slunci, je dnes rudé, žhne a sálá. Pohybuje se jako kulový blesk, stačí jen natáhnout ruku. Mé nohy pomalu začínají brnět, až se sami dávají do pohybu. Mými patami projíždí energie jako ze dvou jaderných elektráren najednou. Nedá se to zastavit. Nechci. Nemůžu. Proč? Nechci zpět. Ještě chvíli. Ještě je čas… Čas, jak pomíjivá veličina…
Hledáme štěstí, krásu, honíme se za pocity. Přitom to nejkrásnější nosíme v sobě. Stačí tak málo. Stačí jen zavřít oči. Stačí jen otevřít dveře. Dveře sám sobě. Každý má svůj klíč. Jen ho najít….Cvak