Při každé své službě se setkávám se situacemi, o kterých rozhodlo pár krátkých okamžiků, pár vteřin. Co znamená v lidském okamžiku pár vteřin, mrknutí oka, jeden krok. Tento krátký okamžik rozhoduje o maličkostech, o bytí či nebytí, o životě či smrti. Jako lékař záchranné služby se snažím bojovat s okamžiky, o kterých právě rozhodlo pár vteřin: nehoda, pád… Pak bolest, zranění, smrt…
Vždy jsem přijel na místo události, kdy těch pár vteřin změnilo život jiným. Doposud jsem o těchto vteřinách nikdy nepřemýšlel, nestávaly se tyto okamžiky mě,ale těm z počátku bezejmenným, kterým jsem následně přidělil jméno, příjmení, rodné číslo, číslo pojišťovny…
Stačilo pár set metrů a mohl jsem otevřít branku, stisknout kliku ode dveří a vstoupit do domu. Stačilo pár se metrů a mohlo být vše zcela jinak. Pár vteřin, křižovatka, rovná silnice….Na tachometru povolených 70 km/hod.
Auto proti mně, v mém pruhu, jako přelud ze sna. Pár vteřin, kdy mozek spustí alarm a Vámi naučené věci probíhají zcela automaticky: šlápnout na brzdu,stočit volant…pak jen dutý náraz. Ticho….
Někdo otevírá dveře,pomáhá z auta,zlovolný přelud dostal obraz červené felicie s přívěsem. Řidič se probouzí při nárazu. Kde jsem? Stalo se někomu něco? Ruka šahá po mobilu, jaké je číslo? Tísňová linka, kde jste? Místo, které znáte se náhle stává cizím a těžko popsatelným… Najednou všichni odjeli, jsme sami,já,on a naše auta neodlučně spojeny, zaklesnuti pevně v sobě jako nesmiřitelní rivalové… Kuřata v přívěsu žijí, my také…Modrý maják,dechová zkouška, sezení v malé policejní dodávce,skřípání plechů při odtahu. Mastný flek na silnici, jede se dál…
Pár vteřin, které Vás probudí ze sna. Jeden náraz a doposud neznámá strana barikády…
Pár vteřin, které Vás nutí přemýšlet, co mohlo být jinak
Pár vteřin, které rozhodují o bytí či nebytí
Pár vteřin…
