O svém přístupu ke sportu v poslední době jsem se vyjádřil nedávno. I když nebylo tomu tak vždy. Léta, kdy jsem hrál volejbal na úrovni krajské ligy a svým pozadím leštil lavičku náhradníků, jsou nenávratně pryč. Malá vzpomínka na aktivní sport však přetrvává nadále. V sobotu jsem náhodou otevřel album fotek a mezi nimi byli fotky z fotbalových turnajů z dob studia medicíny. Na náš celkem úspěšný klub v malé kopané FC Nadoraz, kde jsem nastupoval coby brankář, nelze zapomenout. Jen na těch fotkách byl však někdo jiný, tak trochu Spiderman, tak trochu anorektický kachektik, který při současné výšce měl o několik desítek kilogramů méně. Myslím si, že bych se do fotbalové brány mohl opět postavit, jen nevím, zda bych se dokázal k míči tak dostatečně rychle ohnout. Ale v čem bych na medicínské výkony dokázal zcela jistě navázat, tak určitě v množství vypitého alkoholu. Za celou svoji sportovní éru jsem měl dva velké sportovní vzory. Prvním vzorem byl Luděk Mikloško, uznávaný fotbalový brankář, který se jako první Čech prosadil v anglické národní lize. Druhým vzorem pro mě byl americký hokejista Mike Modano, jehož hokejový život je spjat s klubem NHL Dallas Star. Určitě si kladete otázku, jak mohl být mým vzorem hokejista? Pravdou je ta skutečnost, že na ledních bruslích jsem stál jako malé dítě. Pak díky mému rychlému růstu byl problém sehnat dostatečnou velikost bruslí, která nyní čítá velikost 47. Až po dlouhé snaze skvělého kustoda a bývalého hokejisty Franty Blížence, zvaného Koráb, jsem nazul brusle a postavil se v loňské zimě na brusle. Když jsem viděl ladné bruslařské pohyby našich dětí, tak jsem po klátivém okruhu na zamrzlém rybníku brusle opět rychle sundal. A tak hokej radši sleduji ze střídačky hokejových Tygrů, u televize nebo na ovladači na Xboxu. Díky počítačové hře jsem se vlastně s Mikem Modanem v roce 1992 seznámil. Ve srovnání s dnešní realistickou podobou byla tehdy počítačová verze NHL něčím nepředstavitelným. Šedá grafika, plochá těla ve formě 2D, ale to mi vůbec nevadilo. Každý rok jsem očekával s napětím novou verzi, abych vítězil se svým oblíbeným týmem NHL – Dallas Stars a s jejich kapitánem Mikem Modanem. Stal jsem se díky němu fanouškem tohoto týmu, znal každou verzi sestavy a hltal výsledky svých oblíbenců. Minulý týden Mike Modano ukončil svoji bohatou kariéru a tím i ukončil i moji „hokejovou kariéru“ u Dallas Stars, neboť s Mikem už to ty pověstné Hvězdy prostě nebudou ono. Mikovi tímto přeji pěkný hokejový důchod a smekám před ním pomyslný klobouk, protože pro mě se stal nejen hokejovým průvodcem, ale i velkým klubistou. To však asi František Straka, kovaný Sparťan a muž se sparťanským srdcem na pravém místě nemůže na slávistické střídačce asi pochopit…
