Život je jako počítačová hra

Každý z nás někdy usedl k počítači nebo ke konzoli, vložil do mechaniky disk, uchopil do ruky herní ovladač a vydal se na dráhu počítačového hráče. Najednou v tu chvíli vstupujeme do jiného světa, stáváme se elitními střelci, hokejovými útočníky, kouzelníky s nadpřirozenými schopnostmi, řidiči těch nejrychlejších aut na světě. Simulujeme různé situace, řídíme kosmickou raketu nebo dopravní letadlo, snažíme se zastřelit co nejvíce svých nepřátel, krev stříká kolem dokola a zásobníky zbraní se rychle vyprazdňují. Počítačová hra nám dává iluzi nemožného. Vstupujeme do virtuálního světa, kde každá chyba sice znamená zranění, ztrátu peněz nebo smrt. Jenže smrt je za pár vteřin nahrazena opětovným nahráním hry, vyvarujeme se chyb, víme kde jsme udělali chybu a hrajeme bezmyšlenkovitě dál. Reproduktory křičí na plný výkon. Smrt nic neznamená, smrt neznamená ztrátu, smrt není hranicí konečna, není to linie mezi životem a smrtí. Zákony života a smrti ve virtuálním světě neplatí.
Všichni hrajeme každý den svoji počítačovou hru. Jen ta hra, kterou hrajeme je skutečná, my jsme její aktéři a je jen na nás, zda držíme herní ovladač pevně v rukou. Děláme chybu za chybou, snažíme se z nich rychle poučit. Jen ta smrt je konečná, definitivní. Není žádný load, save, exit. Je jen exit… Chyba se nepromíjí…
Honíme se za bonusy, tajnými skrýšemi, snažíme se dohrát level stůj co stůj. Není žádný však jiný level. Jen ten jeden. Na začátku je narození, na konci smrt.
O Vašem konci rozhodují šílenci za volanty svých vozů, co se bezhlavě řítí silnicí ve snaze ušetřit nějakou tu minutu. Ta minuta mnohdy může ovlivnit život, těch jiných, Váš, Vašich blízkých.
Večer usínáte po boku svých milovaných lidí, abyste se ráno probudil se slzami v očích a s žalem v srdci.
Važme si stůj co stůj svého levelu, nikdy nevíme kdy přijde jeho konec. Definitivní….